Když jsem se měla narodit, mamka si moc přála kluka. No, a ejhle – holka!

Brečela jsem, když mi mamka stříhala vlasy na krátko. Záviděla jsem kamarádkám, kterým maminky každé ráno česaly na cestu do školy copy a culíky.

Takže pěkně na krátko a krimplenky! Holka nebo kluk?

Měla jsem v sobě zmatek – síla vnitřních pocitů holčičího prožívání se mísila

s vlnami očekávání z venku. Časem jsem na svoje pocity rezignovala. Syndrom hodné holky se začal rozvíjet a pracovat! Ponětí sama o sobě jsem „viděla“ skrze vynikající výsledky ve škole a chováním hodné dcery.

Přišlo studium na střední pedagogické škole. Samý holky! Ve škole, na intru ….

Možná to bude k smíchu, ale já jsem díky spolužití v partě holek začala vnímat, co všechno může do ženského života patřit…..sukně, šaty, šminky, kafe, nicnedělání, kluci, kino, blbosti….. 

Taky jsem začala ručně plést.

V tu dobu pro mě bylo obvyklé, že jsem si v pondělí koupila ve městě vlnu a v pátek jela domů v novém upleteném svetru. 

Tvořím! Tvořím sama za sebe, sama pro sebe, prožívám radost , dopřávám si svůj čas, užívám si krásu, těší mě moje originalita ….. zcela podvědomě se propojuji se svým ženstvím.

Tyto čtyři roky v Berouně byly velmi význaným časem v mém životě.

A příběh pokračuje.

Ve svých 18 ti letech jsem nastoupila do zaměstnání v Praze jako učitelka ZŠ prvního stupně. Zde začaly pronikat na světlo mé tvořivé a organizační schopnosti. Akvárko s rybičkami, třídní časopis, hry a učení mimo lavice, prožitkové hry – v té době to nebylo běžné. Děti ale byly nadšené a do školy se těšily! Rodiče chvalně přikyvovaly.

Po roce jsem otěhotněla a odešla na mateřskou dovolenou.

Vdala jsem se a postupně mi do života přišly tři nádherné bytosti – dcery. 

Spolu s nimi přišel i další dar  a to v podobě tvůrčí činnosti – šití.

Mé šití začalo obroubením záclon do oken, ušitím oblečků pro panenky přes oblečení pro dcerky, manžela … až třeba po spacák.

Šití pro mě byla velká zábava, radost a nebylo téměř nic, co bych časem neušila. 

Po mateřské dovolené jsem nastoupila do práce, tentokrát do mateřské školky u nás na vsi.

Bavilo mě připravovat a tvořit pro děti programy, akce, pomůcky… 

Bavilo mě s dětmi být a tvořit. Děti, malování, pohyb, tancování, zpívání, tvoření…to byl můj svět.

Po 9 ti letech učitelování jsem převzala roli ředitelskou.

Každodenním kontaktem s dětmi – v práci i doma – jsem postupně začala vnímat 

a vidět, co se děje a skrývá za chováním dětí – začala jsem mít blízko k jejich duším. Vnímala jsem, že chlapec, který zběsile hází po ostatních autíčka, není grázl, ale je vyděšený a bojí se, tak si dělá odstup. Viděla jsem, že holčička, která se zuřivě vzteká, právě bojuje se svou bezmocí.

Byl to velmi příjemný pocit být tam přesně v tu chvíli pro to dítě, stát při něm, provést ho jeho prožíváním a ukázat mu cestu jak z toho ven. Těšilo mě, když jsem kápla na příčinu, která dítě vykolejila a já jsem mu pak svým přístupem pomohla naskočit do pohody a harmonie.

Začala jsem studovat  různé metody výchovy a vzdělávání dětí. Četla jsem, jezdila na semináře, konzultovala s odborníky, a vše, co se mnou  rezonovalo, jsem přinášela do praxe. Z oblasti těla, psychiky, zdravého životního stylu, ekologie, výživy…

Velmi se mnou souzněla škola Montessori, Waldorfská, Zdravá škola, Začít spolu, Respektovat a být respektován, ekologická výchova….

Zcela přirozeně jsem takhle vklouzla do sebepoznávacího a seberozvojového studia sebe samé,… života.

Vše, co mi tehdy přišlo do cesty jsem měla potřebu prozkoumat. Co mě zaujalo a nadchlo, do toho jsem šla. 

První knihou, od které jsem se nemohla odtrhnout byla kniha Břetislava Kafky „Nové základy experimentální psychologie“. A pak už to jelo – Louisa L. Hay „Miluj svůj život“, Shakti Gawain „Tvůrčí představivost“…..

Kreslila jsem, tvořila a vybarvovala mandaly, dávala pozornost stravování – prošla jsem vegetariánstvím, makrobiotikou….

Začala jsem se učit vnímat a prožívat svůj  vnitřní svět, chápat souvislosti.

Vytvářet prostor lásky a bezpečí, kde je možné se přirozeně, svobodně, tvořivě vyjádřit v úctě a respektu, jsem asi víc podvědomě než vědomě dělala a tvořila.

Bavilo mě to! Jak v práci, tak doma a v mém osobním životě.

Absolvolala jsem spoustu kurzů, seminářů a akcí, kde jsem jak houba nasávala informace a všechny poznatky jsem více či méně převáděla do svého života.

Začala jsem pořádat setkání pro ženy, kde jsme tančily, meditovaly, sdílely a vzájemně se inspirovaly v seberozvoji.

Zde uvádím kurzy, které rozhodně ovlivnily můj život:

• Modrá alfa (Petr Velechovský)
• Volný spontánní tanec  (Eva Kopecká)
• Automatická kresba  (Lenka Tauchmanová)
• Reiki (Zdeněk Préma)
• Reflexní terapie (Hana Smejtková, Beáta a Julius Patakyovi)
• Masáže (Dexter Academy)
• Aromamasáže ( Nobilis Thillia)
• Tantra  (Denisa Říha Palečková a Richard Vojík)
• Tantra pro ženy (Ivana Megová a Kateřima Kramolišová)
• Tarot (Jaroslav Chvátal, Helena Kuželová)
• Metoda  RUŠ ( Eva a Karel Nejedlých) 

Po 25 letech práce v mateřské škole – u konkurzu na místo ředitelky padlo rozhodnutí, že na moje místo  nastoupí moje kolegyně. Ámen. Nechápala jsem to!

Navíc jsem byla v situaci, kdy naše všechny tři dcery byly na vysokoškolských studiích. Můj ředitelský plat pokrýval jejich finanční zajištění a manželův příjem šel na chod rodiny a domácnosti.

Byla jsem na zhroucení.

Zůstat tam nemůžu – odejít nemůžu! Nezvládnu to!

Zřejmě zapracovala vyšší moc, která mi dala sílu a probudila ve mně důvěru 

a odvahu. Věřit, že to zvládnu, a odvahu dát výpověď a vykročit do neznáma.  

Dala jsem výpověď a ze školky odešla.

Jak moc se mi hodilo mé bádání v hlubinách duše, abych dokázala odpustit a pochopit, že i takhle může vypadat DAR.

Dar s poselstvím: tady už stačilo, je potřeba jít dál.

A tak jsem šla. 

O pár měsíců později se objevila příležitost ve formě pracovního místa manažerky Spolkového domu ve Zruči nad Sázavou. Konkurz jsem vyhrála a tím začalo mé další  krásné a kreativní životní období. Vytvořila jsem si pracovní svět, který jsem milovala! 

Spolupráce s městem, se spolky, sportovci, s organizacemi a jednotlivci na různorodých projektech a akcích. Vymýšlení a realizace projektů, příměstských táborů, akcí jedno i vícedenních – to byly frekvence, ve kterých jsem se pohybovala.

Naplno mě to pohltilo!

Zcela nenápadně, ale jistě, jsem si ve jménu pracovního vytížení, zužovala prostor a čas pro své ženské tvoření na minimum. Sama jsem se opět narekrutovala 

do výkonnostní pozice úspěšného pracovníka – bojovníka. 

Když něco dělám, tak pořádně a naplno!

Přesto jsem si v osobním životě dopřála tyto kurzy:

• Kréta – prožitkový seminář s Kateřinou Kramolišovou
• Malta – prožitkový seminář s Michaelou Sklářovou
• Rodinné a systematické konstelace – výcvik (Bhagat Johann Zeilhofer)
• Tanči svou cestu (Adam Barley)
• Kurandera (Lucie Chaya)
• Zpívej na plno a Píseň mé duše – (Ida Kelarová)
• Cesta ( Brandon Bays)
• Tiffani – kurz (Sklárna František Sázava)
• Bachova květová terapie (Ladislav Hulec)
• Rekonektivní léčení (Eric Pearl)

V sedmém roce mého působení ve Spolkovém domě se stalo něco, co dalo mému životu nový směr!

Na návštěvě u nejstarší dcery, se mé ruce dotkly heboučké dečky pro malou Karolínku. Tento moment mě naplno propojil s mou podstatou, s mým ženstvím, s jemností, něžností, s potřebou pečovat. 

Věřím, že to byl můj anděl strážný, který mi zvěstoval:

„A dost! Je čas vrátit se k sobě! Jsi žena a ta má v náplni práce svého života PEČOVAT! A začni u sebe!“

V tu chvíli jsem byla doma!

V práci jsem dala výpověď. 

Nutno říct, že nyní už to šlo lehce!

Jsem doma.

Hýčkám těla i duše těch, kteří to potřebují, …. inspiruju, tancuju, šiju, háčkuju, tvořím, vařím, peru, uklízím… směju se, zpívám, brečím, nestíhám…

 … po svém boku mám skvělého manžela, miluju tři boží dcery, 

babičkuju jak je to jen možné… Žiju jednoduchý a přirozený život v celé jeho kráse a hojnosti. Žiju ženu!

Odevzdávám a upouštím od sebe všechno to, co už nepotřebuju, co už mi neslouží, z čeho už jsem vyrostla a postupně se tak vysvlékávám sama do sebe.

Někdy to i bolí, ale rozhodla jsem se, že chci naplno cítit a žít sama sebe, přirozeně a  žensky. 

Dovoluji si BÝT SVÁ.